Něco, na co jsem v posledních letech změnil názor ve financích: umístění aktiv dluhopisů. Mnoho (většina?) poradců a plánovačů umístí dluhopisy na odložené účty pro daňové účely. Ale je to složitější. Daňová optimalizace je sekundárním faktorem při umisťování aktiv. Dříve jsem se podřizoval daňové optimalizaci, ale nyní obvykle optimalizuji nejprve na časový horizont a potřeby likvidity a až poté na daňovou optimalizaci. Pokud bych vytvořil "hierarchii umístění datových zdrojů", vypadala by nějak takto: 1) Likvidita. Likvidita by měla být dominantním faktorem určujícím, kam by měl investor umístit určitá aktiva. Hotovost a dluhopisy, např. musí být spárovány se závazky v průběhu času. To by mohlo znamenat umístění vašich dluhopisů do daně, pokud jsou potřeba k pokrytí určitých konkrétních výdajů. Mohlo by to také znamenat ponechání nějaké hotovosti/dluhopisů v IRA například pro RMD. To záleží! 2) Daňová optimalizace. Tam, kde likvidita není naléhavou potřebou, bychom měli hledat daňovou optimalizaci jako sekundární faktor. To vyžaduje přizpůsobení a mohlo by se koordinovat s potřebami likvidity (např. umístění muni na zdanitelný účet, kde je likvidita potřeba). 3) Očekávané výnosy. Snažím se lokalizovat aktiva na základě účtu a časového horizontu. Např. se snažím, aby byl Roths ultra agresivní. T-IRA agresivní, ale podmíněné potřebami likvidity. Zdanitelné často potřebuje smíchat. Očekávané výnosy lze přiřadit k typům účtů a optimalizovat tak časový horizont ve vztahu k očekávaným výnosům. Čím delší je časový horizont účtu, tím lépe se shoduje s aktivy s vysokým očekávaným výnosem. To také optimalizuje toleranci rizika, protože účty mají pravděpodobně odlišný rizikový profil kvůli svým časovým horizontům. 4) Nákladový odpor a obrat. Pokud máte aktivnější soubory aktiv nebo dražší aktiva, může být užitečné je zastrčit na účty s odloženou daní, kde je aktivita méně nákladná. Vše ale záleží a právě proto je finanční plánování na míru tak cenné.