Zeptal jsem se @GarrettLord, proč je fundraising pro startupy tak těžký: "Nabízel jsem lékařům, zubařům a správcům majetku v Michiganu třístranný trh, který pomáhal studentům, univerzitám a zaměstnavatelům. Nešlo to moc dobře. Tak jsem letěl do SF. Zbytek týmu zůstal v Michiganu, řídil obchod a "neholil se, dokud nezvýšíme". Trvalo nám 7+ měsíců, než jsme získali peníze. Problém byl dvojí. Prošel jsem všechny své kontakty z Palantiru a všichni říkali ne. A také jsem neměla kde bydlet. Takže jsem žila na gaučích přátel. A pak to začne být trapné. Pingujete na své kamarády stážisty. Nechají vás ztroskotat na jednu, dvě, možná tři noci. A pak jdete k další osobě. Ale jakmile při třetím otočení trefíte 8. přítele, začne to být trapné. Na konci toho všeho spousta lidí prostě začne říkat ne. Nebylo to snadné. Mnoho lidí předpokládá, že ve společnosti, jako je @joinHandshake, bylo vždy všechno skvělé. Ale není tomu tak. Před třemi lety ekonomika a najímání zaměstnanců vysokých škol padaly z útesu. A museli jsme udělat dvě kola propouštění. Zvenčí vypadají věci úžasně. Nyní vyděláváme stovky milionů. Ale je tu obrovské strádání. Musíte být vytrvalí, nikdy se nevzdávat a prostě to zvládnout. A důsledky byly velmi vysoké. Měl jsem blízké přátele, kteří odmítli opravdu dobrou práci, aby s námi mohli pracovat. A můj táta investoval celý svůj důchod, aby mohl firmu financovat. Všichni jsme neměli žádný záložní plán. Museli jsme vytrvat. Více než 150 lidí řeklo ne. Ale nakonec je to pro vás užitečné. Tolik vám záleží na tom, co si myslí investoři. A když vám jako podnikateli investoři stále dokola říkají ne, je opravdu těžké mít důvěru. Bylo mi 23 let. A doktoři a zubaři v Michiganu říkali, že náš nápad je hloupý. A ti nejchytřejší MBA ze Stanfordu říkali ne. A pak ostatní podnikatelé říkali ne. Myslím, že každý skvělý podnikatel má tuto zkušenost. A někteří VC pro to mají empatii. Ale nezbývalo nám, než to udělat, aby to fungovalo."