Zoom určuje, jak poledník vidíme. Je to jeden z rysů, který nejpříměji mění kompozici, od intimních studií textur až po rozmáchlé topografie 👇

V polednících jsou tři úrovně přiblížení: → zavřít → Střední → daleko Každý z nich definuje nejen perspektivu diváka, ale také to, jak se barva, linie a hustota vzájemně ovlivňují v generativní krajině.

🔍 Přiblížení zblízka působí geologicky: téměř mikroskopicky. Vidíte ruku algoritmu: tisíce drobných tahů vrstvících se do sedimentu. Každý kus působí hmatově, jako kámen nebo textil.

🏞️ Médium je v rovnováze. Zde získáme dostatečnou vzdálenost pro snímání terénu při zachování viditelné struktury.

🌐 Far zoom zplošťuje svět do abstrakce. Tahy se prolínají spíše do obrysových čar, barevných polí a pohybových ploch než do terénu.

Napříč všemi 1 000 poledníky zoom jemně tvaruje příběh: Blízké → intimitou, hustotou, řemeslem. Střední → harmonii, rovnováhu, rytmus. Daleko → dálka, měřítko, sen. Každý z nich je jiným čtením stejného algoritmu.

Prozkoumejte Meridian, od @mattdesl : Nebo se podělte o svou oblíbenou úroveň přiblížení níže ↓